KRANIOSAKRÁLNÍ TERAPIE
Kraniosakrální terapie je jemná manuální metoda, která pracuje s tzv. kraniosakrálním rytmem – přirozeným pohybem mozkomíšního moku, který proudí mezi lebkou (cranium) a kostí křížovou (sacrum).
Tento rytmus lze vnímat v celém těle – a jeho kvalita vypovídá o vnitřním stavu člověka.
Terapeut během terapie tento rytmus vnímá, rozpoznává v něm napětí, stagnaci, a pak jemným dotykem tělu nabízí podmínky, ve kterých může samo pustit to, co už není potřeba. Ať se jedná o fyzické napětí nebo emoce.
Kraniosakrální terapie nabízí klientovi možnost zažít hluboký klid, přijetí bez hodnocení, integraci, a pocit bezpečí. Právě díky pocitu bezpečí dochází k uvolnění nervového systému, což umožní jeho revitalizaci.
V nitru se však často dějí velmi hluboké procesy – tělo si „vzpomíná“, kam se může vrátit, když už se nemusí bránit. Nervový systém se dostává z režimu „přežití“ zpět do režimu regenerace, klidu, uzdravování.
Je to práce, která si neklade nárok na rychlá řešení.
Ale vytváří bezpečný prostor, kde se může odehrát to, co jinde nemá šanci – uvolnění, změna, návrat k sobě.
V jakých případech může kraniosakrální terapie pomoci?
Říct při jakých potížích a pro koho je terapie vhodná je náročné vymezit, protože působí na každého člověka velmi individuálně, a na mnoha rovinách. Vzhledem k tomu, že kraniosakrální ošetření podporuje zdravou regulaci nervového systému, můžeme říct, že je terapie vhodná v dnešní době takřka pro všechny (vyjma lidí s kontraindikacemi). Velmi vhodná je tam, kde vysoké napětí nervového systému, a u všech potíží s tím související (např. dráždvý tračník, autoimunitní nemoci apod.)
Oblasti, se kterými kraniosakrální terapie pracuje nejčastěji:
- chronický stres, přetížení nervového systému
- bolesti hlavy, migrény, napětí čelistí
- poruchy spánku, úzkosti, psychické vyčerpáním, stav vyhoření, chronická únava
- trávicí potíže spojené se stresem (např. střevní záněty, dráždivý tračník apod)
- potíže po úrazech, operacích nebo traumatech
- obtíže spojené s těhotenstvím, porodem, psychosomatikou (neprovádí se v prvním trimestru těhotenství)
Kdy se naopak kraniosakrální terapie neprovádí?
Neprovádíme při akutním zranění hlavy a páteře, při aneurysmatu, zvýšeném intrakraniálním tlaku, u spiny bifidy, u epilepsie, schizofrenie a dalších závažných psychických poruch, v 1. trimestru těhotenství a u nedávných zlomenin lebky.
Kraniosakrální terapie je jedna z těch terapií, které se hůře dávají do slov. Tu člověk musí zažít. 🤍